Oddělením terapeutických přínosů od nežádoucích účinků známých léků na obezitu našli vědci z Monellova centra pro chemické smysly v mozku populaci neuronů, která kontroluje příjem potravy, aniž by na zvířecích modelech způsobovala nevolnost. Studie zveřejněná v časopise Nature popisuje dva odlišné neuronální okruhy, které řídí různé účinky téhož léku. Studované léky patří mezi nejúčinnější léky na hubnutí známé jako dlouhodobě působící agonisté receptoru pro glukagonu podobný peptid 1 (GLP1R), které vyvolávají neurochemické reakce prostřednictvím receptorů exprimovaných v těle.

Neurony, které zprostředkovávají pocit sytosti a nevolnost, působí odlišně

Jeden z nejúčinnějších a nejoblíbenějších léků na bázi GLP1 – nazvaný semaglutid a prodávaný pod názvy Ozempic® a Wegovy® – dosáhl v klinických studiích působivých výsledků při hubnutí. Obezita je celosvětovým problémem, s nadváhou bojuje stále více lidí. Podle hlavní autorky studie Amber L. Alhadeffové, PhD, asistentky Monell, jsou jednou z překážek léčby obezity pomocí léků vedlejší účinky, jako je nevolnost a zvracení. Výzkumníci neměli dobrou představu o tom, zda tyto nepříjemné vedlejší účinky souvisejí s hubnutím nebo jsou pro něj nezbytné.

Aby to zjistil, zkoumal tým Monellových vědců okruhy v mozku, které spojují pocit sytosti po jídle s okruhy, které způsobují vyhýbání se jídlu v důsledku nevolnosti. Zjistili, že neurony v zadní části mozku zprostředkovávají oba účinky těchto léků proti obezitě, a překvapivě také zjistili, že jednotlivé neurony, které zprostředkovávají pocit sytosti a nevolnost, se liší.

Populace neuronů v Nucleus Tractus Solitarius jako cíl pro budoucí léky proti obezitě

Dvoufotonové zobrazování neuronů GLP1R v zadním mozku živých myší ukázalo, že většina jednotlivých neuronů je nastavena tak, aby reagovala buď na nutriční, nebo averzivní podněty, ale ne na oba. Studie navíc zjistila, že neurony GLP1R v jedné části zadního mozku, zvané area postrema, reagují více na averzivní podněty, zatímco neurony GLP1R v jiné oblasti, nucleus tractus solitarius, reagují více na nutritivní podněty.

Dále tým manipuloval s oběma skupinami neuronů GLP1R odděleně, aby pochopil jejich vliv na chování. Zjistili, že aktivace neuronů v nucleus tractus solitarius vyvolala pocit sytosti bez averzivního chování, zatímco aktivace neuronů v area postrema vyvolala silnou averzivní reakci. Důležité je, že léky proti obezitě snižovaly příjem potravy, i když byla inhibována averzivní dráha.

Tyto překvapivé výsledky naznačují, že populace neuronů v nucleus tractus solitarius (oblast mozku zodpovědná za vnímání chuti) by mohla být cílem budoucích léků proti obezitě, které by snížily příjem potravy, aniž by se lidé cítili špatně. Vývoj experimentálních léků proti obezitě, které selektivně aktivují tuto populaci, by mohl podpořit hubnutí a zároveň se vyhnout averzivním vedlejším účinkům. Podle autorů by se koncept oddělení terapeutických a vedlejších účinků na úrovni nervových obvodů dal teoreticky aplikovat na jakýkoli lék s vedlejšími účinky.