Podle nové studie Simona Evanse z britské University of Surrey a jeho kolegů, která byla zveřejněna v časopise PLOS One s otevřeným přístupem, by mohla být příčinou vyššího rizika deprese u lidí, kteří ponocují. Předchozí výzkum ukázal, že noční sovy, které ponocují, tzv. večerní chronotypy, vykazují více příznaků deprese než ranní ptáčata, tzv. ranní chronotypy. V nové studii Evans a jeho kolegové shromáždili údaje od 546 vysokoškolských studentů pomocí online dotazníku.

Noční sovy jsou náchylnější k depresím

Údaje zahrnovaly informace o spánkovém režimu, všímavosti, prožívání, konzumaci alkoholu a míře deprese a úzkosti, které studenti sami uváděli. Studie potvrdila, že lidé s večerním chronotypem mají výrazně vyšší riziko deprese a že tuto souvislost lze vysvětlit rozdíly v bdělosti, kvalitě spánku a konzumaci alkoholu. Večerní chronotypy měly v průměru horší kvalitu spánku, vyšší spotřebu alkoholu a nižší všímavost než ranní chronotypy. Studie byla omezena ve schopnosti prokázat příčinu a následek kvůli svému průřezovému designu, který se opíral o údaje shromážděné pouze v jednom časovém okamžiku.

Výsledky navíc nemusí být aplikovatelné na jiné věkové skupiny, než jsou vysokoškolští studenti zahrnutí do studie. S ohledem na tyto výhrady autoři došli k závěru, že intervence zaměřené na všímavost, spánek a konzumaci alkoholu by mohly mít potenciál snížit riziko deprese, zejména u mladých dospělých. Autoři dodávají: „Vzhledem k tomu, že špatné duševní zdraví je u mladých dospělých běžné, jsou výsledky této studie obzvláště důležité – mnoho mladých dospělých má tendenci ponocovat a výsledky ukazují, jak by bylo možné provést intervence, které by snížily riziko deprese.“

Pozdní chronotypy a kardiovaskulární onemocnění

Noční sovy však mají také zvýšené riziko dalších zdravotních problémů. Podle studie Univerzity v Göteborgu ve Švédsku se ateroskleróza vyskytuje téměř dvakrát častěji u nočních sov než u ranních ptáčat. Zdá se, že cirkadiánní funkce je důležitá zejména v počátečních stadiích kardiovaskulárních onemocnění. Při ateroskleróze se na vnitřní straně tepen hromadí tukové usazeniny, které brání průtoku krve. Toto onemocnění se vyvíjí velmi dlouho a zůstává nepovšimnuto, dokud nezpůsobí krevní sraženiny, které vyústí v anginu pectoris, srdeční infarkt nebo mozkovou mrtvici. Předchozí výzkumy naznačily, že lidé s nočními návyky mohou být vystaveni zvýšenému riziku kardiovaskulárních onemocnění, ale toto je první studie, která ukazuje, jak konkrétně cirkadiánní rytmus ovlivňuje kalcifikaci tepen.

Studie, publikované v časopise „Sleep Medicine“, se zúčastnilo 771 mužů a žen ve věku 50 až 64 let, kteří byli součástí větší populační studie SCAPIS. Pomocí počítačové tomografie byl zkoumán stupeň kalcifikace koronárních tepen. Účastníci označili svůj tzv. chronotyp na pětibodové škále: extrémní ranní typ, mírný ranní typ, střední typ, mírný večerní typ nebo extrémní večerní typ. Ze 771 účastníků bylo 144 označeno jako extrémní ranní typ a 128 jako extrémní večerní typ. Ve skupině, která byla nejvíce vzhůru ráno, mělo 22,2 % závažnou aterosklerózu – nejnižší procento ze všech pěti chronotypů. Ve skupině extrémních večerních typů byl zaznamenán nejvyšší výskyt závažné kalcifikace koronárních tepen, a to 40,6 %. Statistická analýza brala v úvahu řadu dalších faktorů, které mohou ovlivňovat riziko aterosklerózy, včetně krevního tlaku, krevních lipidů, hmotnosti, fyzické aktivity, úrovně stresu, spánku a kouření. Kromě již známých faktorů se jako důležitý rizikový faktor aterosklerózy jeví také individuální cirkadiánní rytmus.

Zhoršený metabolismus u nočních sov

Jsou noční sovy také náchylnější k metabolickým poruchám, jako je například diabetes 2. typu? Výzkumníci z Rutgersovy univerzity v New Jersey zjistili, že ti, kteří zůstávají vzhůru déle, jsou méně schopni využívat tuky k získávání energie, což znamená, že se tuky mohou v těle hromadit a zvyšovat riziko vzniku cukrovky 2. typu. Rozdíly v metabolismu souvisejí s tím, jak dobře dokáží jednotlivé skupiny využívat inzulín k podpoře příjmu glukózy buňkami pro její ukládání a získávání energie. Lidé, kteří jsou ranní skřivani (tj. jedinci, kteří dávají přednost ranní aktivitě), častěji využívají tuky k získávání energie a jsou během dne aktivnější a aerobnější než noční sovy. Noční sovy (tj. osoby, které dávají přednost aktivitě v pozdních denních nebo nočních hodinách) využívají při odpočinku nebo cvičení jako zdroj energie méně tuků.

Výzkumníci rozdělili účastníky(n=51) do dvou skupin (ranní a pozdní) na základě jejich „chronotypu“ – naší přirozené tendence být aktivní a spát v různou dobu. Použili pokročilé zobrazovací techniky ke stanovení tělesné hmotnosti a složení, citlivosti na inzulín a vzorky dechu k měření metabolismu tuků a sacharidů. Účastníci byli po dobu jednoho týdne sledováni, aby se vyhodnotily jejich vzorce aktivity během dne. Drželi dietu s kontrolovaným obsahem kalorií a živin a museli se přes noc postit, aby se minimalizoval vliv stravy na výsledky. Aby se zjistil jejich preferovaný zdroj energie, byli testováni v klidovém stavu před absolvováním dvou 15minutových cvičení: jednoho středně intenzivního a jednoho vysoce intenzivního na běžeckém pásu. Aerobní zdatnost byla testována pomocí krokové výzvy, při níž se sklon trati každé dvě minuty zvyšoval o 2,5 %, dokud se účastník nevyčerpal.

Výzkumníci zjistili, že ranní pt áčata spotřebovávají v klidu i během cvičení více tuku než noční sovy. Ranní ptáčata byla také citlivější na inzulín. Noční sovy jsou naopak na inzulín rezistentní, což znamená, že jejich tělo potřebuje ke snížení hladiny cukru v krvi více inzulínu a jejich tělo dává přednost sacharidům před tuky jako zdroji energie. Zhoršená schopnost této skupiny reagovat na inzulín a podporovat tak využití paliv může být škodlivá, protože naznačuje vyšší riziko cukrovky 2. typu a/nebo srdečních onemocnění. Příčina tohoto posunu v metabolických preferencích mezi ranními ptáky a nočními sovami není dosud známa a vyžaduje další zkoumání.