Pacient usne v zubařském křesle navzdory strachu z nadcházejícího zákroku. Zdánlivě nenápadný úkon, ale pro zubaře, kteří jsou obeznámeni s nejnovějšími výzkumy spánku, je to známka život ohrožujícího stavu. Ve výzkumné zprávě zveřejněné v časopise Journal of the American Dental Association vědci z Rutgers Health označili zubaře za nečekané hráče v boji proti život ohrožujícím poruchám spánku.

Studie ukazuje, že zubní lékaři mají jedinečnou možnost vyšetřit stavy, jako je obstrukční spánková apnoe, která postihuje miliony lidí a je spojena s vážnými zdravotními riziky, včetně kardiovaskulárních onemocnění a neurodegenerace. Studie také nabádá zubaře, aby se zaměřili nejen na zuby a dásně, ale také na zdraví svých pacientů.

Jak může zubař pomoci rozpoznat příznaky nebezpečných poruch spánku

Podle Davise Thomase, klinického docenta na Rutgers School of Dental Medicine a hlavního autora studie, mohou být zubaři první linií obrany při odhalování poruch spánku. Často rozpoznají příznaky mnohem dříve než lékaři. Příznaky, jako je skřípání zubů, převalování jazyka nebo dokonce usínání pacienta v zubařském křesle, mohou být včasnými ukazateli, že je ve hře něco víc. Mnoho případů obstrukční spánkové apnoe zůstává nediagnostikováno, ale zubaři mohou hrát důležitou roli při snižování tohoto počtu. Zpráva uvádí několik klíčových ukazatelů, na které by se měli zubaři při vyšetření zaměřit, včetně zvětšených čelistních svalů, vydutých okrajů jazyka, bílých čar na tvářích, omezené viditelnosti hrdla, vzorů opotřebení zubů a drobných prasklin na zubech.

Tyto fyzické příznaky ve spojení s anamnézou pacienta a jednoduchými screeningovými nástroji mohou zubním lékařům pomoci identifikovat rizikové pacienty až s 80procentní přesností. Dalším znepokojujícím příznakem je podle autorů studie bruxismus, obecně známý jako skřípání zuby. Na rozdíl od dlouholetých předpokladů studie naznačují, že skřípání zubů je často příznakem základních problémů se spánkem, a nikoli samostatným problémem způsobeným špatně seřízenými zuby.

Thomas říká, že díky pochopení neurobiologického základu poruch spánku je možné nabídnout komplexnější léčbu a potenciálně předcházet závažným zdravotním komplikacím. Tato změna pohledu by mohla mít dalekosáhlé důsledky. Díky identifikaci pacientů ohrožených poruchami spánku mohou zubaři včas zasáhnout a potenciálně tak předejít komplikacím, jako je vysoký krevní tlak, srdeční choroby a mrtvice. Thomas a jeho tým navrhují jednoduchý protokol pro zubní ordinace: Zařadit otázky týkající se spánku do formulářů lékařské anamnézy.

Další doporučení zahrnují školení zubního personálu v rozpoznávání fyzických příznaků poruch spánku a používání validovaných screeningových nástrojů, jako je dotazník STOP-BANG (chrápání, únava, pozorovaná apnoe, krevní tlak, index tělesné hmotnosti, věk, obvod krku, pohlaví), který slouží ke screeningu obstrukční spánkové apnoe, a také vytvoření sítě doporučení u spánkových lékařů. Thomas doporučuje, aby zubní lékaři, kteří chtějí zavést screening spánku do své praxe, začali s dalším vzděláváním.

Bruxismus ve spánku může poškodit čelistní klouby

Již předchozí výzkumy ukázaly, jak nebezpečné je noční skřípání zubů a zatínání horní a dolní čelisti. Spánkový bruxismus totiž může mít řadu zdravotních následků. Otázka, zda spánkový bruxismus souvisí se vznikem nebo progresí poruch temporomandibulárního kloubu, je ve stomatologické vědě kontroverzní. Studie Univerzitní stomatologické kliniky Lékařské univerzity ve Vídni zjistila, že určité tvary a polohy zubů mohou zcela jistě vést k problémům s TMJ v důsledku bruxismu.

Přibližně 15 % populace skřípe zuby během spánku. Tento problém je častý zejména u mladších lidí. Předpokládá se, že často enormní tlak vyvíjený na povrch zubů a čelist způsobuje různé zdravotní problémy zubů a může také vést k bolestem čelistních svalů a bolestem hlavy. Vědci pod vedením Benedikta Sagla z katedry stomatologie Lékařské univerzity ve Vídni zkoumali, zda bruxismus během spánku může mít negativní vliv také na struktury temporomandibulárního kloubu. Jejich výzkum vychází z teorie, že určité kombinace tvaru a polohy zubů při skřípání mají vliv na mechanické namáhání temporomandibulárního kloubu, a lze je proto považovat za rizikový faktor poruch čelistního kloubu.

Úhel sklonu a poloha zubů

Studie byly provedeny na moderním počítačovém modelu žvýkací oblasti, který zahrnuje kostní, chrupavčité a svalové struktury. Takové počítačové modely lze použít ke zkoumání výzkumných otázek v případech, kdy přímé studie na pacientech nejsou z etických důvodů možné. Předmětem studie byla interakce dvou faktorů, které se spojují při fenoménu bruxismu. Prvním faktorem je tvar postiženého zubu, přesněji úhel sklonu zubního třeně, který se při skřípání dostává do kontaktu se svým protějškem. Druhým faktorem je místo kontaktu zubu (tzv. wear facet) při dynamickém brusném pohybu, které výzkumný tým zohlednil.

Studie simulovala účinky laterálního broušení na první stoličku a špičák se šesti různými sklony opotřebovávací fasety, což vedlo k celkem dvanácti simulovaným scénářům. Podle výzkumníků výsledky ukazují, že sklon i poloha opotřebovávacích faset mají vliv na sílu mechanického zatížení temporomandibulárního kloubu. Jako rozhodující se však jeví strmost obrusné hrany. Čím plošší je zub, tím vyšší je zatížení kloubu, a tím i riziko poruchy TMJ, zatímco pokud mají zubní hrany zapojené do bruxismu strmější úhel sklonu, bylo vypočtené zatížení kloubu nižší i při stejné „brusné síle“ (bruxing force). Další výzkum a klinické studie nyní objasní, zda lze tyto poznatky zahrnout do vývoje terapeutických opatření proti spánkovému bruxismu.