Studie publikovaná v časopise Radiology, který vydává Radiologická společnost Severní Ameriky (RSNA), ukazuje, že terapie nízkou úrovní světla zřejmě ovlivňuje hojení mozku lidí, kteří utrpěli vážné poranění mozku.

Jak světelná terapie pomáhá při traumatických poraněních mozku

Vlastnosti světla různých vlnových délek při hojení ran se studují již řadu let. Výzkumníci z Massachusettské všeobecné nemocnice (MGH) prováděli terapii nízkoúrovňovým světlem u 38 pacientů, kteří utrpěli středně těžké poranění mozku. Nízkoenergetické lasery jsou nízkoenergetické lasery a na rozdíl od známých laserů s lékařským napájením se nepoužívají k chirurgickým účelům, ale výhradně k léčebným účelům. Poranění mozku je definováno jako poranění hlavy dostatečně závažné na to, aby narušilo poznávací schopnosti a/nebo aby bylo prokázáno při vyšetření mozku. Pacienti podstoupili světelnou terapii do 72 hodin od úrazu prostřednictvím helmy, která vyzařuje blízké infračervené světlo. „Lebka je pro blízké infračervené světlo poměrně průhledná,“ uvedl spoluautor studie doktor Rajiv Gupta z oddělení radiologie MGH. „Jakmile si nasadíte helmu, celý mozek se v tomto světle vykoupe.“

K měření účinků světelné terapie použili vědci zobrazovací techniku zvanou funkční magnetická rezonance. Zaměřili se na funkční propojení v klidovém stavu, tedy na komunikaci mezi oblastmi mozku, která probíhá, když je člověk v klidu a nezabývá se konkrétním úkolem. Vědci porovnávali výsledky magnetické rezonance ve třech fázích zotavení: v akutní fázi do jednoho týdne po úrazu, v subakutní fázi dva až tři týdny po úrazu a v pozdní subakutní fázi tři měsíce po úrazu. Z 38 pacientů ve studii jich 21 nepodstoupilo světelnou terapii a zároveň mělo na hlavě helmu. To sloužilo jako kontrolní skupina, aby se minimalizovalo zkreslení způsobené charakteristikami pacientů a aby se předešlo možným placebo efektům.

Pacienti, kteří dostávali světelnou terapii o nízké intenzitě, vykazovali větší změny v konektivitě (vzájemné propojení jednotlivých oblastí mozku) v klidovém stavu v sedmi dvojicích oblastí mozku během akutní a subakutní fáze zotavení než kontrolní účastníci. „U pacientů, kteří dostávali světelnou terapii, se konektivita zvýšila, zejména v prvních dvou týdnech,“ uvedl spoluautor studie doktor Nathaniel Mercaldo, statistik MGH. Výzkumníci nezjistili žádné rozdíly v konektivitě mezi oběma skupinami dlouhodobě léčenými. Ačkoli se tedy zpočátku zdá, že léčba zvyšuje konektivitu mozku, její dlouhodobé účinky zatím nejsou známy.

Lze ji použít i pro jiné oblasti

Přesný mechanismus účinků světelné terapie na mozek je také stále nejasný. Předchozí výzkumy naznačují změnu enzymu v buněčných mitochondriích (často označovaných jako „elektrárna“ buňky). To má za následek zvýšenou produkci adenosintrifosfátu, molekuly, která v buňkách ukládá a přenáší energii. Světelná terapie je rovněž spojována s rozšířením cév a protizánětlivými účinky. Zatímco u pacientů léčených světelnou terapií se v akutní a subakutní fázi zvýšila konektivita, nebyl prokázán žádný rozdíl v klinických výsledcích mezi léčenými a kontrolními účastníky. Další studie s většími skupinami pacientů a korelačními zobrazovacími metodami po dobu delší než tři měsíce by mohly pomoci určit terapeutickou roli světla při traumatickém poškození mozku.

Vědci předpokládají, že role světelné terapie se bude zvyšovat s tím, jak budou k dispozici výsledky dalších studií. Světlo o vlnové délce 810 nanometrů použité ve studii se již používá v různých terapeutických aplikacích. Je bezpečné, snadno se podává a nevyžaduje chirurgický zákrok ani léky. Protože je helma přenosná, lze ji používat i mimo nemocnici. Podle doktora Gupty by se mohla používat i k léčbě mnoha dalších neurologických poruch. Patří mezi ně posttraumatická stresová porucha, deprese a autismus. Všechny tyto poruchy jsou slibnými oblastmi pro světelnou terapii.