Studie publikovaná v časopise Radiology, který vydává Radiologická společnost Severní Ameriky (RSNA), ukazuje, že terapie nízkou úrovní světla zřejmě ovlivňuje hojení mozku lidí, kteří utrpěli vážné poranění mozku.

Jak světelná terapie pomáhá při traumatických poraněních mozku

Vlastnosti světla různých vlnových délek při hojení ran se studují již řadu let. Vědci z Massachusettské všeobecné nemocnice (MGH) prováděli terapii nízkoúrovňovým světlem u 38 pacientů, kteří utrpěli středně těžké poranění mozku. Nízkoenergetické lasery jsou nízkoenergetické lasery a na rozdíl od známých lékařských výkonových laserů se nepoužívají k chirurgickým účelům, ale výhradně k léčebným účelům. Úraz mozku je natolik závažné poranění hlavy, že ovlivňuje poznávací schopnosti a/nebo se projeví na snímku mozku. Pacienti podstoupili světelnou terapii do 72 hodin od úrazu prostřednictvím helmy, která vyzařuje blízké infračervené světlo. „Lebka je pro blízké infračervené světlo poměrně průhledná,“ uvedl spoluautor studie doktor Rajiv Gupta z oddělení radiologie na MGH. „Jakmile si nasadíte helmu, celý mozek se v tomto světle vykoupe.“

K měření účinků světelné terapie vědci použili zobrazovací techniku zvanou funkční MRI. Zaměřili se na funkční konektivitu v klidovém stavu, tedy na komunikaci mezi oblastmi mozku, která probíhá, když je člověk v klidu a nezabývá se konkrétním úkolem. Vědci porovnávali výsledky MRI ve třech fázích zotavení: v akutní fázi do jednoho týdne po úrazu, v subakutní fázi dva až tři týdny po úrazu a v pozdní subakutní fázi tři měsíce po úrazu. Z 38 pacientů ve studii jich 21 nedostávalo světelnou terapii během nošení helmy. To sloužilo jako kontrolní skupina, aby se minimalizovalo zkreslení způsobené charakteristikami pacientů a aby se zabránilo možnému placebo efektu.

U pacientů, kteří dostávali světelnou terapii o nízké intenzitě, byla v porovnání s kontrolními účastníky zjištěna větší změna konektivity (vzájemného působení jednotlivých oblastí mozku) v klidovém stavu u sedmi dvojic oblastí mozku během akutní až subakutní fáze zotavení. „U pacientů, kteří dostávali světelnou terapii, se konektivita zvýšila, zejména v prvních dvou týdnech,“ uvedl spoluautor studie doktor Nathaniel Mercaldo, statistik z MGH. V dlouhodobém horizontu výzkumníci nezjistili žádné rozdíly v konektivitě mezi oběma léčebnými skupinami. Ačkoli se tedy zdá, že léčba zpočátku zvyšuje mozkovou konektivitu, její dlouhodobé účinky zatím nejsou známy.

Lze použít i pro jiné oblasti

Přesný mechanismus účinků světelné terapie na mozek také zatím není jasný. Předchozí výzkumy naznačují změnu enzymu v buněčných mitochondriích (často označovaných jako „elektrárna“ buňky). To má za následek vyšší produkci adenosintrifosfátu, molekuly, která v buňkách ukládá a přenáší energii. Světelná terapie je rovněž spojována s rozšiřováním cév a protizánětlivými účinky. Zatímco u pacientů léčených světelnou terapií se v akutní až subakutní fázi zvýšila konektivita, nebyl prokázán rozdíl v klinických výsledcích mezi léčenými a kontrolními účastníky. Další studie s většími skupinami pacientů a korelačními zobrazovacími metodami po dobu delší než tři měsíce by mohly pomoci určit terapeutickou roli světla při traumatickém poškození mozku.

Vědci očekávají, že role světelné terapie se bude zvyšovat s tím, jak budou k dispozici další výsledky studií. Světlo o vlnové délce 810 nanometrů použité ve studii se již používá v různých terapeutických aplikacích. Je bezpečné, snadno se podává a nevyžaduje žádný chirurgický zákrok ani léky. Protože je helma přenosná, lze ji používat i mimo nemocnici. Podle doktora Gupty by se mohla používat i k léčbě mnoha dalších neurologických poruch. Mezi ně patří mimo jiné posttraumatická stresová porucha, deprese a autismus. Všechny tyto poruchy jsou slibnými oblastmi pro světelnou terapii.