Pokud jde o spánkový režim, lidé často dělají kompromisy, aby stihli všechno, co mají na seznamu úkolů. To však může být špatné rozhodnutí. Nová studie Michiganské univerzity ukazuje, že pokud spánkové cykly lidí nejsou synchronizovány s jejich vnitřními hodinami neboli cirkadiánními rytmy, může to mít drastický vliv na náladu. Podle hlavního autora Daniela Forgera, profesora na katedře matematiky a ředitele Michiganského centra pro aplikovanou a interdisciplinární matematiku, však naopak spánek v době, kdy to tělo očekává, může výrazně zlepšit emoční stav a zmírnit příznaky spojené s poruchami nálady. Výsledky výzkumu byly zveřejněny v časopise npj Digital Medicine.

Kvantitativní informace o cirkadiánních rytmech a spánkových cyklech lidí

Již dlouho je známo, že spánek ovlivňuje náladu, ale většinou koncepčním, téměř lehkovážným způsobem. Často například používáme slova jako „špatná nálada“ nebo „nervozita“, když mluvíme o této souvislosti. Předchozí studie však opakovaně zjistily souvislosti mezi spánkem – jeho délkou, kvalitou a přerušováním – a závažnými problémy duševního zdraví, včetně rizika sebevraždy. „Spánek je pro nás důležitý, ale možná ne v takové míře, jako nás zajímá deprese,“ říká Forger. Existuje však obrovské množství výzkumů, které ukazují, že nálada ovlivňuje cirkadiánní rytmus a spánek a že cirkadiánní rytmus a spánek ovlivňují náladu. Tento výzkum však byl prováděn téměř výhradně v kontrolovaných podmínkách. Forger a jeho tým se proto rozhodli najít tyto účinky – a způsoby, jak je využít ke zlepšení nálady – v reálném světě.

Tento projekt byl částečně umožněn díky Intern Health Study, projektu financovanému Národním institutem zdraví při Michiganské univerzitě, který pracuje se stovkami studentů prvního ročníku medicíny. V rámci studie rezidenti pravidelně vyplňují dotazníky nálady a zároveň nosí fitness trackery – konkrétně Fitbity – které monitorují jejich srdeční tep, aktivitu a spánkové návyky. Tato studie byla rovněž podpořena Národní vědeckou nadací. Forger a jeho tým vyvinuli algoritmy pro vyhodnocování dat z Fitbitů a získávání kvantitativních informací o cirkadiánních rytmech lidí, jejich spánkových cyklech a jejich sladění. Propojením těchto údajů s denními průzkumy nálady ze studie Intern Health Study a pomocí čtvrtletních dotazníků pro zjišťování deprese byl tým schopen stanovit korelace mezi těmito shodami a skutečnými ukazateli duševního zdraví. Informace z dotazníku – devítipoložkového dotazníku o zdraví pacienta (PHQ-9), který je široce používán ve výzkumu a na klinikách – přinesly obzvláště nápadná čísla, pokud šlo o osoby s desynchronizovanými rytmy.

Nesoulad mezi centrálními cirkadiánními hodinami a spánkem vykazoval nejsilnější negativní asociaci s náladou a depresivními příznaky

Tým byl schopen extrahovat významné rysy nebo biomarkery ze tří různých klíčových vzorců. Byly to centrální cirkadiánní hodiny, které měří čas v suprachiasmatických jádrech mozku. To také koordinuje periferní cirkadiánní hodiny v jiných částech těla. Ve své studii tým analyzoval periferní hodiny v srdci. U průměrného člověka periferní hodiny srdce vědí, že ve dvě hodiny odpoledne musí být aktivnější než ve dvě hodiny ráno, řekl Forger. Posledním vzorcem, který se týmu podařilo změřit, byly spánkové cykly lékařů. Tým zjistil, že spánkový cyklus, který není synchronizován s periferními cirkadiánními hodinami – tedy s denní dobou, o které si srdce myslí, že je – má obecně negativní vliv na náladu. Pokud však byl jádrový cirkadiánní rytmus člověka v rozporu s jeho spánkovým cyklem, byl pozorován negativní účinek, když stážista vykonával práci na směny. To znamená, že nesoulad mezi jejich spánkem a jádrem vnitřních hodin byl způsoben jejich zaměstnáním.

A když tento nesoulad ovlivnil náladu, byl jeho účinek výraznější než v případě periferního nesouladu. „Zejména nesoulad mezi centrálními cirkadiánními hodinami a spánkem vykazoval nejsilnější negativní souvislost s náladou a depresivními příznaky, včetně poruch spánku, problémů s chutí k jídlu a dokonce sebevražedných myšlenek,“ uvedl Dae Wook Kim, další z hlavních autorů studie. Kim se na studii podílel jako postdoktorand na U-M a nyní působí jako odborný asistent na Korea Advanced Institute of Science and Technology. Tato zjištění zpochybňují dosavadní předpoklady o jednotných účincích narušení cirkadiánního rytmu v různých fyziologických hodinách.

Zpochybnění těchto předpokladů vyvolává nové otázky o tom, jak a kdy se tyto poruchy projevují u dalších skupin obyvatelstva, včetně středoškoláků, starších dospělých a osob s diagnostikovanými duševními poruchami. Tým již začíná aplikovat metodiku své studie na některé z těchto skupin. Podle výzkumníků není překvapivé, že záleží na kontextu. Koneckonců studenti se šprtají na zkoušky a dovolenkáři cestují přes půl světa, aniž by noční směny nebo jet lag výrazně ovlivnily jejich náladu. Studie však ukazuje, že pomocí technologií, které máme k dispozici, můžeme pochopit, kdy nás tyto poruchy ovlivňují a kdy nám může pomoci trocha odpočinku. Přesněji řečeno na našem zápěstí. Proto je podle Forgera tato technologie škálovatelná a mohla by pomoci nespočtu lidí.