Vyhoření: Vyhoření: novodobá nemoc

Vyhoření popisuje chronický stav fyzického a emocionálního vyčerpání. Postižení se cítí přetíženi, vyhořelí a neschopní každodenních životních úkolů. Náš moderní každodenní život přináší obrovské výzvy, které nás vystavují stále většímu stresu. Pokud k tomu dochází trvale a po delší dobu, mohou se dostavit pocity vyčerpání a nadměrné nároky, které v nejhorším případě mohou vést až k úplnému zhroucení nebo vyhoření. Ženy jsou tímto postiženy více než muži. Mezi typické příznaky vyhoření patří beznaděj, vnitřní prázdnota, poruchy spánku a nedostatek energie.

Může se také objevit zapomnětlivost, snížené libido, potíže se soustředěním a také negativní pohled na život. Biochemicky lze doložit pokles stresového hormonu kortizolu v ranních hodinách, což vede k večerní hodnotě, která je vyšší než ranní, což je v rozporu s běžnými případy. Kromě toho může vést k poklesu řady neurotransmiterů, jako je noradrenalin, adrenalin, dopamin a serotonin, a také dalších specifických hormonů.

Chronický únavový syndrom

Přesná příčina vzniku chronického únavového syndromu není dosud známa. V současné době vše nasvědčuje tomu, že se na ní významně podílí chronický zánětlivý proces. Na začátku se toto onemocnění podobá chřipce. Charakteristickým znakem chronického únavového syndromu je trvalý stav vyčerpání, který se objevuje náhle a ve spojení s blíže neurčenými dalšími příznaky nemoci a trvá po dobu šesti měsíců nebo déle. Ženy jsou postiženy čtyřikrát častěji než muži. Na rozdíl od běžné únavy se tento syndrom objevuje bez ohledu na stres a někdy i během klidového stavu. Kromě psychických příznaků se objevuje i řada tělesných příznaků, jako je noční pocení, bolesti kloubů, krku a svalů, gastrointestinální potíže, pocit tlaku, pocity nemoci podobné chřipce a také závažné omezení krátkodobé paměti a koncentrace. Na rozdíl od syndromu vyhoření, který se rozvíjí pomalu a po dlouhou dobu, se syndrom chronické únavy objevuje náhle a má za následek tělesné potíže, které u syndromu vyhoření nejsou přítomny. Krev často vykazuje zvýšené parametry, které ukazují na chronický zánět. Méně často lze prokázat nedostatky v neurotransmiterech a/nebo hormonech, pokud není zároveň přítomna deprese.

Celková životní energie: Mitochandrie jako zdroj energie v každé buňce

Podle řady různorodých studií souvisí jak chronická únava, tak syndrom vyhoření s ústředním prvkem produkce životní síly, tzv. mitochondriemi. Hlavním účelem těchto specializovaných buněčných komponent, které jsou ve vysokém počtu přítomny téměř ve všech buňkách, je produkce energie. Pokud mitochondrie nefungují naplno, vzniká úzké hrdlo dostupné energie a buňky již také nejsou schopny produkovat stavební kameny nezbytné pro fungování dalších buněk a orgánů. Špatná funkce mitochondrií může vést k mnoha příznakům, od celkové slabosti a nedostatku energie až po problémy s funkcí konkrétních orgánů, výkyvy nálad a problémy s plodností.

Deprese

Každý osmý až desátý člověk je během svého života postižen depresí, která vyžaduje léčbu. Deprese se často projevuje příznaky, jako je ztráta zájmu, negativní myšlenky, pocity beznaděje, nedostatek energie, podrážděnost a sklíčená nálada; v nejhorších případech se do popředí dostávají i myšlenky na sebevraždu. Mezi fyzické příznaky patří denní ospalost, nespavost, bolestivost svalů, gastrointestinální potíže, bolesti hlavy a další blíže nespecifikované smyslové poruchy. U lidí trpících depresí se téměř vždy projevuje funkční porucha serotoninového systému. Serotonin je jedním z nejdůležitějších neurotransmiterů/posilovačů v lidském těle a často se mu také říká hormon štěstí, protože naše duševní pohoda je do značné míry ovlivněna hladinou serotoninu. Nedostatek serotoninu, zejména v mozku, vede k depresivní náladě a špatnému stavu mysli. Skutečnost, že ze serotoninu se večer tvoří noční hormon melatonin, vysvětluje, proč může nedostatek serotoninu vést také k poruchám spánku.

Koncentrace a paměť

Dostatečný krevní oběh je nezbytný pro funkci mozku, stejně jako pro tucet dalších velmi důležitých látek. Naše mozkové buňky neustále touží nejen po vzduchu, ale především po velmi cenných živinách. Teprve nedávno zveřejněné výsledky studií odhalily šokující pravdu: stárnoucí mozek potřebuje více energie na menší výkon. Naštěstí věda zabývající se chronobiologií objevuje stále více biochemických látek, které nám pomáhají udržovat naše kognitivní funkce aktivní.